Tofu

Tofu vzniklo 2000 let zpět v Asii, takže nemůžeme hovořit o tom, že by šlo o náhražku masa, přesto je ale často využíváno vegany a vegetariány po celém světě jako ta „flákota”, kterou si můžeme dát k bramborám nebo třeba rýži. Tofu jde pochopitelně vařit, smažit nebo si ho můžete dát jen tak do salátu. Mnoho lidí má s tofu špatnou zkušenost, protože si napřed koupili bílé neochucené, neuměli ho upravit, popřípadě čekali, že tofu bude mít konzistenci masa. My osobně doporučujeme tofu marinované nebo uzené od značky Sunfood. Toto tofu koupíte ve většině prodejen řetězce Albert. Jiné druhy tofu můžete zakoupit téměř ve všech velkých řetězcích a zdravých výživách. Cena tofu se obvykle pohybuje kolem 30 korun za 200 gramů. Na to, jak můžeme využít tofu, se podívejte na serveru  Vegmania.cz.

Seitan

Seitan je čistý lepek, obvykle pšeničný, kterého se ale nemusíte vůbec bát, pokud jste v minulosti neměli s trávením lepku problémy. V opačném případě byste se mohli ochudit o skvělý zdroj dobře stravitelných rostlinných bílkovin. Svou chutí se seitan obvykle přizpůsobí omáčce či marinádě, kterou k němu připravíte, sám o sobě výraznou chuť nemá, pokud není okořeněn již při výrobě. Použít ho můžete ve většině receptů, kam jste zvyklí přidávat maso. Seitan je vynikající jak v omáčce, tak osmažený na pánvi se zeleninou nebo upečený v troubě na způsob výpečků či špízů. Koupit se dá ve zdravých výživách i v některých obchodních řetězcích, kde za něj dáte zhruba 15 korun za 100 gramů. Kdybyste však chtěli investovat raději čas než peníze, můžete si ho vyrobit i doma buď z čistého pšeničného lepku, nebo z mouky, z níž je potřeba nejprve ručně vymýt všechen škrob. Druhá zmíněná varianta je výrazně pracnější.

Vegi Steak

Řada Vegi Steak od firmy Veto je velice vydařená záležitost. Pokud máte rádi chuť masa a chcete ho z etických nebo zdravotních důvodů vyřadit, tento produkt je jedna z alternativ, které hledáte. Navíc je nenáročný na přípravu a stačí ho pouze ohřát nebo třeba osmažit. My osobně doporučujeme přímo Kukuřízek, Čevapčiči nebo třeba Šampiňón. Cena za 150 gramů se běžně pohybuje kolem 50 korun. Samotný Vegi steak je zatím dostupný spíše ve zdravých výživách.

Tempeh

Základem tempehu jsou sójové boby, které jsou díky fermentaci prorostlé ušlechtilou plísní (podobně jako u hermelínu). Je třeba ho dochutit a tepelně upravit, výjimkou je vynikající uzený tempeh, který můžete jíst i syrový. Perfektně se hodí do asijské kuchyně, použít se ale dá i v našich tradičních receptech, například v rizotu, zapečený s bramborami nebo podušený s houbami. Je využíván i jako rostlinná alternativa slaniny, kterou můžete přidat třeba do burgeru. Cena tempehu se pohybuje kolem 60 korun za 200 gramů a zakoupit se dá ve zdravých výživách i v některých obchodních řetězcích, např. v Albert.

Proč rostlinnou flákotu?

Kvůli zvířatům, planetě a také svému zdraví. Pokud vás zajímá odkud pochází maso, které možná končí i na vašem talíři nebo které jste jedli v minulosti, podívejte se na těchto 13 minut.

Robi

Robi je směs pšeničné bílkoviny, červené řepy a koření, která se konzistencí, vzhledem, chutí i podílem bílkovin blíží masu. Můžete ho smažit, dusit, péct nebo ho využít ve studené kuchyni do salátů či pomazánek. K dostání je v mnoha formách – plátky, nudličky, sekaná, hotový řízek apod. Koupit si ho můžete především ve zdravých výživách, kde se cena obvykle pohybuje kolem 60 korun za 200 gramů. Krom jiného je velkou výhodou i to, že koupí robi „masa“ podporujete českou firmu.

Sójové „maso“ 

Sojové „maso“ zná každý Čech, ale ne každý ho umí připravit tak, aby bylo chutné. Tím často vzniká mýlka o tom, že není dobré. Tentokrát se tedy vyhneme představování, ale rovnou se podíváme na server Vegmania.cz, kde zjistíme, jak uvařit sójové „maso“ tak, abychom si pochutnali.  Zároveň bychom si mohli vyvrátit mýty, které kolem sóji vznikají.

Tímto článkem jsme vám ukazali několik zajímavých alternativ „flákot’. Budeme rádi, když minimálně jednu z nich zkusíte a svou poptávkou na trhu dáte jasně najevo, že nemáme zájem o zbytečné utrpení zvířat, protože jak vidíte, vždycky máme možnost volby a poptávka ovlivňuje nabídku.

Hned na prvním tréninku MMA. Naprosto mě tenhle sport nadchl a s postupujícím časem to neopadlo, naopak jsem objevovala další věci, které mně to přináší.

Na počátku se mně na MMA líbila komplexnost, spousta technik, které se můžete učit, a to, že jsem si tam sáhla na dno fyzických a občas i psychických sil tak, jak v jiném sportu nikdy. No, a pak stejně zjistíte, že to dno je vlastně mnohem mnohem dál, než si myslíte. Takže posouvání vlastních hranic může být velký bonus tohoto sportu.

Mluvíš o hranicích. Aktuálně je ti 32 let, což bych řekl, že by se u aktivního sportovce dalo brát jako mnohem víc než u běžného smrtelníka. Myslíš, že ještě nějaké svoje hranice překonáš a posuneš je zase trošku dál? Mimochodem, když jsem u toho věku, kdo by vyhrál ve fightu, kdyby se utkala dvaatřicetiletá Magda a Magda o deset let mladší? 

Dvaatřicetiletá Magda by s o deset let mladší dvaadvacetiletou Magdou vytřela podlahu. Před deseti lety jsem s MMA začínala, byla jsem rozhodně urputnější či dravější, ale technická vyspělost mého staršího já je na mnohem vyšší úrovni. Sílu a kondičku moc porovnat neumím, ale nemyslím si, že bych na tom byla hůř než dříve, spíš naopak.

No a hranice je stále kam posouvat, stačí si je možná jen správně vytyčit. Mám před sebou jeden takový hodně dlouhodobý a dost škodolibý cíl. Už teď občas cvičím s kluky, kteří by teoreticky mohli být mými syny. Tak jsem si vytyčila, že bych chtěla být schopná trénovat MMA či grappling v době, kdy bych mohla být jejich babička. Úplně si to představuji, jak se tak za 20 let někam vetřu na začátečnický trénink, na jiném než začátečnickém tréninku by se mně to asi nepovedlo, vyhlédnu si na sparing nějakého mladého kluka, upáčím ho nebo uškrtím a pak mu oznámím, že jsem tak stará, že bych mohla být teoreticky i jeho babička 

To je zajímavý cíl.  Součástí MMA jsou často různé “osobní vyřizovačky” na vážení a v médiích, což mně osobně přijde spíš trapné. Jak jsi na tom ty? Vím, že se chováš slušně, ale zažila jsi někdy, že si vůči tobě soupeřka neodpustila nějaká gesta, silná slova atd?

Osobně tento druh jednání, tedy trash talk apod., nemám ráda, žádná soupeřka to na mě zatím nezkoušela. Rozlišovala bych to od situace, když před zápasem máme mezi sebou se soupeřkou řekněme zdravé soutěžní rivalství. Přece jen se za chvíli budeme mlátit v kleci, tak by bylo trochu falešné se před zápasem tvářit jako kamarádky. Přesto objetí se soupeřkou po skončení zápasu je autentické. I když se může zdát zvláštní objímání v duchu “to jsme si to ale hezky daly do držky”, v tu chvíli jsme si se soupeřkou prožily společný fyzicky a psychicky náročný čas v kleci, je to i o respektu k té druhé a trochu i o úlevě, že už je to za námi.

Když se vrátím k původnímu trash talku, různým “vyřizovačkách” apod., to také často končí po zápase objetím a něčím v duchu “kámo, naštval jsi mě, ale teď už jsme dobrý”. Často může být trash talk součástí mediální přetvářky, snahy upoutat na sebe pozornost. Dle mého názoru by měli zápasníci a zápasnice spíš předem víc vážit svých slov a promýšlet svá jednání. To, že se na závěr obejmou, přece nic nemění na jejich původním přehnaném chování, pro mě je to spíš ukázkou proměnlivosti, prchlivosti a nízké váhy jejich slov a činů. Nedává to dobrý příklad.

Řekl bych, že jsi celkem člověk se sociálním cítěním. Dělala jsi v neziskovkách, které pomáhaly lidem, zároveň jsi veganka. Na první pohled by se to s tvým “mlácením v kleci” mohlo zdát protichůdné. Co nám k tomu řekneš ty? 

Jednoduše jen to, že druh sportu, kterému se člověk věnuje, se sociálním cítěním či empatií nijak nesouvisí, a tudíž to nejde ani proti sobě. S těmito rysy nesouvisí žádné sporty ani ty týmové. Sporty si volíme z různých důvodů, protože nám jdou, baví nás nebo protože trénujeme s kamarády. Nevybírám si sport, protože jsem či nejsem empatická.  

Chápu, že jsou bojové sporty dávány do kontextu s agresí. Avšak vnímám jejich vliv v tomto kontextu naopak velice pozitivně. Já se díky bojovým sportům naučila se svou agresí velmi dobře pracovat. Když to trochu zjednoduším, hodné holčičky, co nikdy nezlobí, neperou se, nevztekají se a jsou pořád milé a hodné, no a všem pomáhají, budou mít, i když se to tak na první pohled nezdá, právě s vlastní agresí problém. Potlačují významnou emoci, což není dobře a negativně se to projeví jinde.

Když už boříme mýty, tak jsem si vzpomněl na hlášku Pavla Salčáka ze Síly soucitu, který řekl, že se soupeře snaží přechytračit, nachytat ho na nějaké chybě. MMA se může pro laika zdát jako řežba bez přemýšlení, ale asi to tak není, že?

Přesně tak, ve většině případů není MMA zápas jen štípaná bez přemýšlení. Samozřejmě záleží s jakou taktikou a jaké typy zápasníků do klece vlezou. S tím, jak se MMA vyvíjí a profesionalizuje, tak aspekty jako předzápasové nastudování soupeře, taktika a mnoho dalšího hraje v přípravě čím dál větší roli, vše je dnes mnohem komplexnější. 

Jedna věc, o které se obecně moc nemluví a která podle mě do určité míry celkem omezuje ženy v profesionálních sportech, je menstruace. Když vidím, jak špatně bývá v tomto cyklu spoustě mých kamarádek, tak si nedovedu představit, jak to jde skloubit s nějakým náročným sportem. Jak to máš ty?

Jedna věc je trénování během menstruace a druhá je tzv. dělání váhy před zápasem během menstruace a před ní. To druhé je velice nepříjemné. K samotnému trénování, je samozřejmé, že když vás bolí podbřišek či máte jiné nepříjemné projevy menstruace, tak se vám na trénink moc nechce. U mě osobně to často funguje tak, že v přípravě na zápas, kdy mám zvýšenou intenzitu tréninků a jsem v závěru na dietě, mně menstruace slábne a i doprovodné projevy jsou méně znatelné. Takže se to lépe snáší, ovšem často se (nejen) zápasnicím stává, že jim menstruace kvůli dietě a zátěži vynechá a mnoho měsíců jí vůbec nemají. Což samozřejmě není dobrý signál.

Bere se v tomto ohledu nějak ohled na ženský ve sportu? Pokud ne, měl by se podle tebe brát?Nemyslím si, že by se měl nějak generálně brát ohled na ženy ve sportu kvůli menstruaci. Prostě stačí z toho nedělat nějakou nečistou věc, o které se nemluví, a být k sobě celkově ohleduplnější. A je jedno, jestli např. jako trenér beru ohledy na sportovkyni, protože má menstruaci, anebo na sportovce, protože ho zrovna chytla migréna nebo má náročné období.

Jsi veganka. Když se pokusíš podívat co nejvíce objektivně a kriticky na svoje stravování, myslíš, že tě rostlinná strava omezuje ve sportu? Nebyla bys na konvenční stravě silnější?

Když se pokusím odpovědět co nejobjektivněji, člověk může jíst zdravě jak na veganské, tak i vegetariánské stravě či tzv. konvenční stravě. A to v jakékoliv fázi svého života, tedy i při zvýšené zátěži jakou je profesionální sport.  Výkon ať už ve formě síly nebo třeba vytrvalosti je výslednicí toho, jaké má člověk předpoklady a jak s nimi zachází, tedy jak trénuje, jak se stravuje, jak regeneruje a v jakém je psychickém stavu. Strava je jen jednou částí, není zde žádné rovnítko typu: když budeš jíst maso, budeš silný. Rozhodně je strava důležitá, je podstatné, kdy a kolik toho sníte, a jaký je podíl bílkovin, tuků a sacharidů, no a zda jsou z kvalitních zdrojů. A kvalitní rostlinné zdroje existují na všechny složky stravy. V prvních pár měsíců po přechodu na veganskou stravu jsem nad tím musela trochu přemýšlet, ale rozhodně si nic složitě nepočítám a necítím se tím nijak omezena. Samozřejmě si musím hlídat vitamín B12, což by mimochodem měli dělat i masožrouti.

Když jsme u toho veganství, tak jsem si vzpomněl, že když jsme s tebou natáčeli druhou sérii Síly soucitu, tak mě zaujalo jakou máš na ruce kérku. Tehdy si nám o ní pověděla, můžeš o ní říct také čtenářům? 

Mám na ruce takové jednoduché siluety zvířat, kolem ruky v jedné řadě černou barvou a v jedné řadě zelenou barvou. Mám tam krávu, prase, slepici a další zvířata zneužívaná v živočišném průmyslu. Ta černá řada je na připomínku všech zvířat, která kvůli mně zemřela, protože jsem dříve jedla maso. Tak trochu upomínka na to, že i já jsem byla tam, kde je většina lidí dnes. No, a ta druhá, zelená řada, je naopak pozitivní připomínka toho, že kvůli mému stravování už žádná zvířata netrpí. 

Tento rozhovor si bude možná číst někdo, kdo jí maso a živočišné produkty. Chtěla bys čtenáři přiblížit, proč jsi veganka?

Primárně se nechci podílet na utrpení a smrti zvířat tím, že bych byla jako konzument podporovatelem a důvodem existence živočišného průmyslu. Pro mě je být vegankou v základu o svobodě a respektu. Nikdo jiný mě nevlastní a já nevlastním nikoho jiného. Nikdo jiný se mnou nemůže nakládat jako s věcí bez ohledu na mou vůli a já nemohu nakládat s nikým jiným. Když vyžaduji respekt k mé svobodě, musím respektovat stejně i svobodu jiných. To vše platí jak pro lidi, tak pro zvířata, neexistuje žádný důvod, proč zde dělat jakoukoliv dělící čáru. Když máte možnost žít tak, aby kvůli vám netrpěla zvířata, proč si ji nevybrat?

Magdalenu najdete mimojiné na Instagramu nebo facebooku. Rozhovor vedl jeden z autorů Síly soucitu, Jakub Maceja.

Jaká je teda odpověď na otázku, zda je veganství zdravé? Tak jako lidé na konvenční stravě i vegani mohou být nemocní a dopouštět se výživových chyb. Je potřeba používat selský rozum a nejíst od rána do večera bílou mouku a zapíjet to colou. Rostlinná strava sama o sobě nebezpečná není, ale pokud ji člověk zanedbává, může se nebezpečnou velmi rychle stát. 

Na druhou stranu to není zas tak velká věda. Zkrátka se snažte stravovat co nejvíce pestře, střídejte zdroje jednotlivých složek potravy, omezte množství zpracovaných potravin a párkrát do týdne si trochu zasportujte.  Podrobněji se na to podíváme právě v dnešním článku.

„Je velmi snadné být nemocný vegan, stejně tak je ale možné získávat z dobře sestavené rostlinné stravy všechny potřebné živiny,” říká Azmina Govindji RD MBDA, nutriční specialistka z „British Dietetic Association” (Britská dietetická asociace(BDA)), která získala řadu ocenění. Jako největší britská organizace odborníků na výživu, BDA zastává názor, že dobře sestavená rostlinná strava může podpořit zdraví lidí všech věkových skupin. Podobný názor mái britská veřejně financovaná „National Health Service (Národní zdravotnická služba). Nicméně háček je ve spojení „dobře sestavená”.

„Výměna kuřete za jackfruit vám nedodá potřebné spektrum živin, jako jsou bílkoviny, vitamín B12 a železo, které můžeme najít v mase,” pokračuje Govindji. „Jídelníček založený na velkém množství rostlinných potravin, jako jsou fazole, ořechy, semínka, ovoce, zelenina, celozrnné potraviny a minimálně zpracované potraviny, ale může spolu se suplementací vitamínu B12 poskytnout veškeré potřebné živiny.” Zdůrazňuje také, že rostlinná strava může být dokonce spojena se zlepšením zdraví. „Což může znamenat například snížení rizika cukrovky 2. typu, vysokého krevního tlaku, kardiovaskulárních onemocnění a určitých typů rakoviny.”

Na tento detail, že existují různé druhy rostlinné stravy, se v debatách často zapomíná. Je také trochu krátkozraké tvrdit, že jen rostlinně se stravující lidé jsou nemocní kvůli tomu, co jedí. Přehled dostupných důkazů od oxfordské univerzity z minulého roku ukázal, že zpracované a červené maso má souvislost s větším rizikem srdečních onemocnění, které podle WHO patří do skupiny onemocnění, jež jsou „hlavní celosvětovou příčinou smrti.” A nemělo by být to jídlo, které škodí lidskému zdraví pod největší lupou? 

Přehánění nepomáhá nikomu

Ať už zaměření médií je či není fér, na faktu, že je rozhodně možné být jako vegan podvyživený, to nic nemění. Když Sneha Mahimane v roce 2014 přešla na rostlinnou stravu, chtěla nejen změnit styl stravování, ale také následovat etickou filozofii čili vyhýbat se veškerým živočišným produktům tak, jak to definuje například „The Vegan Society” (Veganská společnost).

Přesto ale nejtěžší bylo vyznat se v obrovském množství informací o výživě a hledání vhodných potravin. Následně si však Sneha našla práci v organizaci, která poukazovala na zdravotní benefity dobře sestavené rostlinné stravy a právě zde se začaly dít věci, které jí ukázaly, že je veganství zdravé. 

Říká: „Díky této práci jsem začala chodit spát v jeden čas, vstávat v jeden čas, jíst pravidelně a zdravě i vyhýbat se nezdravému a balenému jídlu.” Když však přišla pandemie, její zdraví se opět začalo zhoršovat, nicméně zdůrazňuje, že to nebylo jen díky stravě. „Lockdown mi znemožnil přístup ke kvalitním potravinám a musela jsem se tedy spoléhat na levné jídlo, které sotva mělo nějakou výživovou hodnotu.”

Příběhy, jako je tento, ukazují na určité překážky, které mohou být spojené s rostlinnou stravou, nicméně stále to není to, co hledají média. „Jaké příběhy se nejčastěji vyprávějí? No přeci takové, které lidé buďto úplně milují, nebo úplně nesnáší. A úplně nejlepší jsou takové příběhy, které někteří lidé úplně zbožňují a někteří naopak úplně nesnáší”, říká Garrett Broad, docent v oboru komunikačních a mediálních studií na Fordhamské univerzitě, jehož práce se zabývá potravinářským sektorem.

Sám Broad zachytil, že se příběhy typu „veganská strava je nezdravá” objevují a že nenechávají žádný prostor pro diskuzi. Dodává, že to možná pro média nepředstavuje problém, jelikož pro ně je hlavní, že článek někdo sdílel a už je příliš nezajímá, zda to byl zásaditý jedlík masa či vegan.

„Myslím, že je naprosto v pořádku vyprávět příběhy lidí s různým přístupem k rostlinné  stravě, ať už se jedná o odhodlané vegany nebo flexitariány”, pokračuje Broad. „Ale myslím, že hyperbolická tendence velké části těchto „veganská strava je nezdravá” článků je kontraproduktivní a obecně tím snižují kvalitu informací. Publikování ojedinělých případů, kdy vegani podcenili, jako obecný fakt pro všechny, kteří se tak stravují, je zavádějící. A jde to proti tomu, co by mělo být základním cílem každého novináře: správně informovat veřejnost.  

Ale nejsou to jen antiveganské příběhy, které vybírají ojedinělé situace a prezentují je jako fakt. Existují také zkreslené pro-veganské příběhy. Mnoho veganů přehání zdravotní benefity rostlinné stravy a někdy dokonce naznačují, že veganství působí jako lék na řadu nemocí a neduhů. 

Sneha trpí syndromem polycystických vaječníků (PCOS) a endometriózou. A proto považuje za frustrující, že vegani propagují tento příběh o vyléčení. „Chtěla bych zdůraznit, že rostlinná strava není univerzálním řešením PCOS ani dalších podobných  nemocí s tím spojených, a že je nejlepší konzultovat tyto problémy s lékařem/odborníkem”, říká a dodává, že je důležité najít takového odborníka, který rozumí hodnotě rostlinného stravování. 

Opravdová hrozba pro lidské zdraví

Ideologie stranou, člověk může žít zdravý a dlouhý život, ať už živočišné produkty konzumuje či ne. Lidská strava je mnohem složitější a nelze na ni pohlížet černobíle. Ale lidské zdraví ovlivňuje více faktorů než jen samotná strava a rozhodně to nejsou rostliny, které ohrožují lidské životy tím, že šíří nebezpečné infekční onemocnění.

Nedávné propuknutí ptačí chřipky na kuřecích farmách ve Spojeném království vedlo k přenosu této nemoci i na člověka a rozšíření průmyslového zemědělství obecně vede k odlesňování půdy, které je přímo spojené se vznikem zoonotických chorob jako je Covid-19. 

Dále například většinu antibiotik jedí zvířata chovaná na velkofarmách, čímž dochází k antibiotické rezistenci člověka. Aby se tomu všemu zabránilo, je celosvětový posun k rostlinné stravě nezbytný. 

Nicméně i pro veganské aktivisty je důležité, aby naslouchali příběhům jako ten Snehy, aby si uvědomili, že mohou existovat překážky k veganství. Někdo může být naprosto v souladu s etickým názorem osvobození zvířat, ale nemá přístup k těm pravým potravinám či informacím, aby mohl vést zdravý veganský život. Dále také hraje roli tlak společnosti na konzumaci masa či to, že lidé neví, jak vlastně uvařit chutné rostlinné jídlo. 

Zároveň je nutné, abychom si my jako společnost, uvědomili, že musíme snížit konzumaci masa. Broad věří, že příběhy typu „rostlinná strava není zdravá” lidi od tohoto kroku odrazuje. Doufá proto, že přijde více konstruktivních příběhů, které by ukázaly, že někteří lidé s přechodem na rostlinnou stravu trochu bojují a že je to v pořádku, ale že jsou k mání i nápomocné návody a rady. Také chce, aby se úroveň takovýchto debat někam posunula a nemyslí si, že takové příběhy tomu pomáhají. „Opravdu potřebujeme slyšet další takový příběh? Jak se bude lišit od těch předchozích 300, ze kterých jsem se nic nedozvěděli?” 

Přeloženo z: Sentient Media
Přeložila: Květa Gonzorová
Korektura: Šárka Haratyková

Jak se na veganství dívá MUDr. Dymáčková?

Gruzínská kuchyně mě opravdu hodně baví. Je v ní hodně zeleniny a úžasného koření. Prostě žádná nuda. A jejich recepty se právě dají hodně dobře udělat v čistě rostlinné verzi. Vybrala jsem si 3 recepty, které mne zaujaly, tak se na ně jdeme podívat.

Recepty

Sacivi (Satsivi)

na 2 porce

• tofu uzené 1 balení
• olej
• zeleninový vývar 250 ml

• 60 g vlašských ořechů
• 75 ml ovesné smetany
• trocha sušeného koriandru
• 2 cibule najemno nakrájené
• 2 větší stroužky česneku
• trocha skořice
• trocha hřebíčku
• trocha šafránu
• trocha koření adžika
• ½ lžíce octa
• ½ lžičky semínek koriandru
• trocha pálivé papriky
• sůl

Na pánev dáme olej a osmahneme cibuli s česnekem. Přidáme tofu, vlašské ořechy, ocet a koření. Co se týče koření, doporučuji přidávat po troškách od každého a přidávat podle chuti. Někomu bude chutnat více skořice, někomu méně apod. Až vše trochu orestujeme, zalijeme zeleninovým vývarem. Necháme mírně provařit a můžeme servírovat. Já si dala k omáčce rýži, ale příloha je jen na vás. Klidně si ale můžete dát jako přílohu lavaš, nebo obyčejný chléb, který lépe omáčku nasaje. A určitě ozdobte nějakou čerstvou zelenou natí, ať je to třeba petržel, nať koriandru, či jarní cibulka. Hlavně nezapomeňte na česnek.

Lobio

na 2 až 3 porce

• plechovka červených fazolí Bonduelle Vapeur
• plechovka nasekaných rajčat
• 2 mrkve
• olej
• velká cibule
• 2 stroužky česneku
• 40 g drcených vlašských ořechů
• trocha skořice
• trocha koriandru
• černá sůl
• uzená paprika
  

Na pánvi rozehřejeme olej. Přidáme cibuli, česnek, mrkev a orestujeme. Poté přidáme drcené vlašské ořechy a koření. Vlijeme drcená rajčata a fazole. Vše spolu trochu provaříme na mírném ohni a můžeme podávat. Podle mne je tento recept dost sytý sám o sobě, ale samozřejmě není problém dát si k tomu přílohu dle gusta.

Charčo

na 3 porce

• zeleninový vývar
• olej
• 1 cibule žlutá
• 2 stroužky česneku
• ½ červené papriky
• ½ žluté papriky
• 1 velká mrkev
• 1 plechovka drcených rajčat
• řapíkatý celer
• menší šálek bílé rýže
• mletý koriandr
• uzená paprika
• koření adžika
• sůl

Nejdříve si uděláme zeleninový vývar. Poté v hrnci na oleji orestujeme cibuli, papriku červenou i žlutou, mrkev, řapíkatý celer a česnek. Přidáme plechovku drcených rajčat a zalijeme zeleninovým vývarem. Poté okořeníme, osolíme a přidáme rýži. Množství zeleninového vývaru záleží na tom, zdali chcete polévku mít hustší, nebo máte raději vodovější polévky. Ještě bývá zvykem do polévky dávat brambory, ty já pro tentokrát vynechala.

Doufám, že vám budou recepty chutnat. Hlavně nezapomeňte, že fantazii se meze nekladou. Určitě ale ponechte v receptech vlašské ořechy (pokud na ně nemáte zrovna alergii). Jsou skvělým zdrojem vitamínů E, B1 (Thiamin) a B6 (Pyridoxin), zdrojem hořčíku, nebo i omega 3 mastných kyselin. Pozitivně ovlivňují mozkové činnosti. Však taky i jako mozek vypadají. A česneku není taky nikdy dost.

Možná jste dočetli až sem a ptáte se, proč jsou všechny recepty bez masa, mléka nebo vajíček. Je to z etických důvodů. Drtivá většina chovů zvířat je v dnešní době neetická. Kravám bereme mláďata ihned po narození, prasata nebo kuřata zabíjíme jako mláďata a slepice zavíráme po desetitisících do obřích hal. Co to má společného s recepty? Třeba to, že touto formou můžeme ukázat, že to jde i právě bez masa, mléka nebo vajíček. Inspirace k novým možnostem může být hnacím motorem ke změně našich spotřebitelských návyků. 

Zajímají vás nejen gruzinské pokrmy a zaujalo vás, že jde takto chutně vařit i bez masa, nebo mléka? Podívejte se na pátý díl našeho seriálu Síla soucitu, který se odehrává v kuchyni dvou veganských šéfkuchařek. Zaujalo vás povídání o etice? Více ho shrnujeme hned v dalším díle Síly soucitu, který se jmenuje Haly, klece a boxy.

A jaké budou vaše následující kroky? 

Autor: Tereza Růžičková

Máme pro vás pár tipů a návodů, jak na to. Nezapomeňte si je ale přizpůsobit tak, aby vám to sedělo!

Proč se chcete stát veganem?

Na samotném začátku byste si měli uvědomit, proč se chcete stát veganem. Děláte to pro zvířata? Pro své zdraví? Pro zdraví planety? Je velký rozdíl mezi tím, zda se chcete stát veganem, nebo jen držet dietu. U běžné diety je jednoduché nechat se zlákat, ale s veganstvím je to jiné. Pokud opravdu víte, proč se chcete veganem stát, prostě se zlákat nenecháte. Proto je tak důležité vědět, jaké benefity rostlinná strava přinese a jaký má živočišný průmysl dopad na naše zdraví, životní prostředí a zvířata.

Jakmile se jednou podíváte pravdě do očí, už s vámi zůstane navždy a nebude cesty zpět.

Studujte!

Předtím, než vůbec začnete něco měnit, je dobré si o tom něco zjistit. Až potom začnete se skutečnou změnou, budete se tak cítit jistější a více připravení.

• Načtěte si základní rady o rostlinné stravě
• Podívejte se v obchodě po veganských možnostech a čtěte složení produktů. Naučíte se tak, jak rozeznat veganské a neveganské potraviny, a zjistíte, že živočišné složky jsou i tam, kde byste je nečekali.
• Najděte si veganské restaurace ve vašem okolí. (perfektním pomocníkem bude i  tato aplikace)
• Čtěte, dívejte se, učte se. Hledejte veganské dokumenty, knihy, časopisy, webové stránky, blogy, fóra, komunity. Získáte hodnoté informace a podporu a budete se díky nim cítit více sebevědomě.

Objevte výhody veganství a zjistěte víc o příšerných praktikách živočišného průmyslu

Než nějaké potraviny vyřadíte, zařaďte nové

• Zařaďte do svého jídelníčku více celozrnných potravin, fazole, luštěniny, oříšky, semínka nebo tofu.
• Naučte se, jak veganské potraviny skladovat a používat.
• Hledejte si recepty, které vás zaujmou –⁠ začněte těmi jednoduchými a rychlými, ať si jejich přípravu užijete.
• Vyměňte mléko za rostlinnou alternativu. Na českém trhu už je spousta možností (například mandlová, sójová, rýžová mléka a spousta dalších…), proto se nebojte a experimentujte.

Udržte si pozitivní přístup

Zaměřte se na nová a výborná jídla, která budete zkoušet, než na ty, kterých se vzdáváte. Možná vás překvapí, kolik možností máte. Některé vaše oblíbené recepty už veganské jsou, spousta mezinárodních jídel je rostlinných a udělat z nevegaského receptu veganský také není tak těžké… Nebojte se změn, budete z nich nadšení!

3 cesty, jak přejít na veganskou stravu

Neexistuje žádná dobrá ani špatná cesta, jak se stát veganem, nejdůležitější je se jím stát. Zde jsou tři nejčastější způsoby, jak přejít na rostlinnou stravu. Vyberte si ten, který se vám líbí, nebo je berte jako inspiraci:

1. Ze dne na den

Pokud se nebojíte změn, začněte s veganstvím hned teď. Stačí si říct: “Večer jsem masožravec. Ráno se probudím a budu vegan.” A je to!

Možná jste viděli nějaký dokument nebo četli knihu a jste přesvědčeni, že živočišný průmysl už nechcete dále podporovat. Máte teď příval motivace a touhy vše změnit. V takovém případě je ale opravdu dobré si své pocity a rozhodnutí někam zaznamenat, aby vás při příštím pohledu na sýr veganství nepřešlo…

Nicméně pokud nemáte úplně dobrodružnou povahu, nebude to asi cesta pro vás. Přináší s sebou hodně nátlaku a očekávání od vašich blízkých i od vás samotných.

A pokud jste celý život konzumovali živočišné produkty, tak to pravděpodobně není úplně zdravé ani pro vaše tělo. Člověk je pohodlný tvor, většina z nás má nějaké návyky a často jíme to samé. Tudíž pokud z ničeho nic změníte stravu, je přirozené, že se vaše tělo trochu vystraší a musí se naučit, jak pracovat s novými/jinými živinami (to může například způsobovat často zmiňované nadýmání z luštěnin, které však po čase prakticky odezní).

Jestli se ale nějakou dobu stravujete vegetariánsky nebo se snažíte živočišné produkty alespoň omezit, nebude to pro vás ani vaše tělo taková změna.

2. Den za dnem

Pokud jste od přírody trpěliví a chcete si dopřát čas, bude pro vás nejlepší přejít na novou stravu postupně. Zařazujte do svého jídelníčku rostlinné pokrmy a pomalu vyřazujte ty živočišné. Tak si zvyknou vaše chuťové pohárky, trávicí systém a budete mít čas přizpůsobit i své nakupovací návyky.

Důležitá je ale disciplína! Pokud si řeknete, že si v restauraci výjimečně pochutnáte na lososovi nebo do svého jídelníčku zařadíte domácí vajíčka či med, je to vaše rozhodnutí. Ovšem riskujete tím, že zmatete své neveganské přátelé, protože si říkáte vegan, ale nechováte se tak. Když se vydáte touto cestou, je důležité nastavit si nějaké kontrolní body a nezaseknout se v přechodové fázi.

3. Challenge

Už jste někdy slyšeli o “veganuary”? Je to výzva, kdy lidé po celém světě zkouší přejít na rostlinnou stravu během ledna. Existuje i spousta dalšíc výzev, například tato nebo tato. Je jen na vás, jakou si vyberete.

Tato cesta je výborná kombinace dvou předchozích příkladů. Přejdete rychle, ale zároveň budete mít čas si vše uspořádat. Na konci výzvy se rozhodnete, zda to zkusíte zase v jiném období, nebo je to pro vás jednodušší, než jste si mysleli, a už u rostlinné stravy zůstanete.

Ať už se vydáte jakoukoliv cestou, netlačte na sebe a nestresujte se, pokud například omylem sníte buchtu, ve které je vejce, nebo vám v restauraci do salátu dají sýr. Každý krok se počítá a zachraňuje životy. Vemte si ze situace ponaučení a zkuste jí příště předejít.

Užívejte si objevování nových chutí a jídla a sdílejte své pocity i se svými blízkými či přáteli. Vzpomeňte si, jaké to bylo, když jste se učili jíst jako malí: Také vám nechutnalo vše, co vám maminka dala a také se vám s věkem trochu měnily chutě – s veganstvím je to úplně to stejné. Zkrátka objevujte, užívejte si, zlepšujte se a zastavte se na VeganFest, který bude nabitý zajímavými přednáškami i workshopy!

Šťastnou cestu!

Přeloženo z: I love vegan a the minimalist vegan
Překlad: Květa Gonzorová
Korektura: Šárka Haratyková

V článku byly použity obrázky z Abillion.com  a Medium.com

Mýtus maskulinity a masa vyvrácen

Existuje představa, že opravdoví muži musí jíst maso zvířat, a že když se stanou vegany, jejich mužnost se znenadání vypaří. Je tomu ale tak skutečně?

Nejprve je třeba zjistit, odkud tato myšlenka pochází. V jistém smyslu ji lze dohledat v našich kočovných kořenech, kde role společenství spočívala v tom, že muži lovili a ženy sbíraly. A přestože je to všeobecně považováno za pravdivé, je třeba podotknout na existující důkazy, že ve skutečnosti tyto role nebyly takto genderově rozděleny.

Ale i kdybychom se přiklonili k tomu, že muži lovili, není důležitý samotný akt zabití zvířete, ale obstarání obživy. Skutečnost, že muži lovili, je druhořadá ve srovnání s tím, že lov zajišťoval komunitám přežití.

V podstatě v této souvislosti jíst maso je mužné, protože muži bývali lovci, ve skutečnosti by ale měla být souvislost v tom, že muže z vás dělá schopnost postarat se o svou komunitu a pečovat o své okolí.

Navíc je opravdu příliš zjednodušující poukazovat na dávné časy pro ospravedlňování našeho chování o tisíce let později. Ve skutečnosti tento postoj souvisí spíše s tím, jak jsou maso a výrobky z něj prodávány a propagovány.

Například mnoho fast food řetězců (mezi nimi Burger King, Subway) využívá k prodeji svých živočišných produktů silně sexualizovaný marketing. Ve svých kampaních využívají ženy tím, že je objektifikují a sexualizují, aby tak prodali své produkty mužskému publiku. Tímto marketingem tak podbízí veřejnost k tomu, že konzumací masa získáte nejen ženy, ale že maso a ženy existují pro potěšení mužů.

Masokombináty vyobrazují maso jako pokrm, který jedí muži. V reklamách se objevují slogany jako například „Feed the Man“ (Nakrmte muže). Nebo v této reklamě, kde hamburger může jíst pouze muž, se sloganem „man up“ (vzmuž se).

Tyto skutečnosti vedly k překvapivým společenskovědním poznatkům. Například studie Havajské univerzity zjistila, že muži běžně zařazují do svého jídelníčku více červeného masa když mají pocit, že je jejich mužnost ohrožena. Není lepšího příkladu, než když moderátor Fox News Jesse Watters snědl steak v přímém přenosu před zraky sociální psycholožky, která přišla do pořadu diskutovat o vnímané souvislosti mezi konzumací masa a mužností.

Studie navíc ukázaly, že stejnému stupni stigmatizace jakou mají vegani, čelí pouze narkomani. Přičemž muži, kteří se stali vegany z etických důvodů, jsou nejvíce ohroženi společenským odmítáním a předsudky.  Ale proč? Protože eticky smýšlející vegani vyvracejí mýtus, že mužnost je spojena s konzumací masa nebo s nedostatkem empatie ke zvířatům.

Přesto nám paradoxně muži se psy nebo štěňaty připadají přitažlivější. Studie například odhalila, že muži držící štěňata, jsou o 24 % více sexy než muži bez psa. Byli také vnímáni jako o 14 % více důvěryhodnější, o 7 % více inteligentní a o více než 13 % atraktivnější.

Navíc zastánci konzumace masa často poukazují na testosteron a tvrdí, že vegani ho mají méně. Věda však říká, že opak je pravdou: studie z British Journal of Cancer ukázala, že vegani měli o 13 % vyšší hladinu testosteronu než konzumenti masa. Měli také nižší hladinu IGF-1, který snižuje riziko vzniku některých druhů rakoviny, například prostaty. Pokud tedy lidé věří, že právě testosteron určuje kdo je muž, je lepší být veganem.

Pokud jde o estrogen, sója obsahuje fytoestrogen, což je rostlinný hormon, a navzdory svému názvu nemá její konzumace vliv na hladinu estrogenu v těle. V přehledu devíti klinických studií, který byl publikován v časopise Journal of Fertility and Sterility bylo uvedeno, že neexistují žádné důkazy o tom, že by fytoestrogen ovlivňoval hladiny cirkulujícího estrogenu u mužů. Ale hádejte, co obsahuje skutečný estrogen, a to poměrně hodně? Kravské mléko a další mléčné výrobky. Konzumace těchto výrobků ovlivňuje hladinu estrogenu v těle.

Rostlinná strava navíc může odvrátit erektilní dysfunkci, která je běžně způsobena stravou s vysokým obsahem nasycených tuků a cholesterolu, tedy masem. Navíc, jak ukazují dokumentární filmy jako The Game Changers, nepotřebujete maso, abyste byli svalnatí nebo abyste byli sportovci. Například vegan Kendrick Farris vytvořil americký olympijský rekord ve vzpírání. Dokonce i Arnold Schwarzenegger, který jednou ve filmu řekl: „biješ se jako vegetarián“, prohlásil, že souvislost mezi masem a mužností je jen marketing.

Kromě toho, co by mohlo být mužného na tom, platit někomu jinému za zabití jedněch z nejvlídnějších zvířat na planetě? Co může být mužného na spouštění prasat do plynových komor? Co může být mužného na podřezávání jehňat?

Ironií je, že muži, kteří jí maso aby byli mužní, nad svou maskulinitou musí stále přemýšlet, a proto musí jíst maso. Pokud jste se svou mužností spokojeni, proč byste měli někomu něco dokazovat? Jíst maso jen proto, abyste dokázali svou mužnost, prozrazuje pochybnosti o vaší maskulinitě. Jen ohrožený a zranitelný člověk by ublížil někomu jinému, aby se pokusil dokázat, že je někým, kdo má být paradoxně pečující a ochranářský.

A pro lovce, co je mužného na používání výkonných pušek a dalekohledů, skrývání se v maskáčích, aby zabili nic netušící a bezbranné zvíře?

Nakonec na zabíjení zvířat ani na nedostatku empatie není nic mužného. Nikdo by neměl umírat kvůli zranitelné mužnosti někoho jiného.

Něco více o tématu: ‘Real Men’ Eat Meat – A personal examination of meat, masculinity, and morality by Macken Murphy

Autor: Ed Winters

Přeloženo z:  SURGE | Meat and Masculinity, debunked

Překlad: Jana Strnadlová

Korektura: Kristýna Dobšínská

Poslední dobou se často diskutuje o veganství a rostlinné stravě. Je rostlinná strava, která vylučuje ve své podstatě veškeré druhy masa, mléčné výrobky a vejce, opravdu zdravá? Poskytuje taková strava kompletní a nutričně vyvážený jídelníček? Měl/a bych to zkusit? Pomůže mi to zhubnout?
Spousta lidí po celém světě se stravuje rostlinně z mnoha důvodů. Například kvůli finanční nedostupnosti masa, z náboženských přesvědčení, či v zájmu dobrých životních podmínek především hospodářských zvířat (tedy z etických důvodů). Zdraví je pak dalším důvodem, proč lidé přecházejí na rostlinnou stravu. Výzkumy navíc podporují názor, že rostlinná strava přináší některé zdravotní benefity.

Co na to říká věda?

Poslední metaanalýza, která byla publikovaná v JAMA Internal Medicine (lékařský časopis vydávaný American Medical Association), zkoumala devět observačních studií s celkovým počtem více než 300 000 účastníků. Cílem bylo zjistit, jakou má rostlinná strava (veganská i vegetariánská) souvislost s rizikem diabetu 2. typu. Na základě těchto studií zjistili, že ti, jež dodržovali rostlinnou stravu (bohatou především na celozrnné výrobky, luštěniny, ořechy, zeleninu a ovoce) měli o 23 % nižší riziko vzniku diabetu 2. typu.

V další studii z roku 2016, zveřejněné v American Journal of Clinical Nutrition, vědci analyzovali stravu více než 26 000 mužů po dobu téměř osmi let. Ukázalo se, že rostlinná strava byla spojená s o 35 % nižším rizikem rakoviny prostaty ve srovnání s ostatními dietami zahrnující maso a ostatní živočišné výrobky.

Dále v rozsáhlém přehledu literatury, zveřejněné v The Lancet v únoru 2019, se diskutovalo, že převážně rostlinná strava by mohla celosvětově zabránit přibližně 11 milionům úmrtí ročně. Taková strava by také mohla udržitelně produkovat dostatek potravin pro rostoucí populaci planety bez dalšího poškozování životního prostředí.

Na konec, stanoviska v dokumentu od Academy of Nutrition and Dietetics hovoří, že správně naplánovaná vegetariánská (také veganská) strava je zdravá, nutričně vyvážená a může poskytovat zdravotní přínosy v oblasti prevence a léčby některých nemocí. Dále uvádí, že tyto způsoby stravování jsou vhodné pro všechny životní fáze, a to včetně těhotenství, kojení, kojeneckého věku, dětství, dospívání a starší dospělosti.

Zajímá vás, jak se na veganství dívají někteří čeští lékaři? Podívejte se na čtvrtý díl našeho seriálu Síla soucitu ve kterém vystupuje MUDr. Radana Dymáčková, která je sama veganka. Epizoda má pouze 13 minut a věříme, že by pro vás mohla být přínosem.

Pro čistě rostlinnou stravu je důležité především plánování

Zatímco čistě rostlinná strava může být zdravá, je třeba trochu plánovat pro zajištění dostatku bílkovin, vápníku, železa a vitamínu B12. Zde je několik potravin a živin, kterým je třeba věnovat zvláštní pozornost.

Protein. Různé čistě rostlinné potraviny jsou velmi bohaté na bílkoviny. Patří mezi ně například sójové výrobky (tofu, edamam – nezralé sójové boby, tempeh, mléko), seitan, čočka, fazole nebo hrášek, lahůdkové droždí, spirulina, kešu mléko, ořechy a semínka, ořechová másla a rostlinné alternativy masa.

Zdravé tuky. Mezi zdravé zdroje a rostlinné zdroje tuků patří různé oleje (olivové, řepkové, slunečnicové, sójové, kukuřicové, olej ze světlice barvířské atd.), pak ořechy a semínka (především lněná a chia), nebo také avokádo. Pro vegany je také důležité jíst potraviny bohaté na kyselinu alfa-linolenovou, tedy druh tuku, který je možno v těle převést na Omega-3 mastné kyseliny (DHA a EPA). Nejbohatšími zdroji kyseliny alfa-linolenové jsou lněná semena a lněný olej, chia semínka, konopný olej, vlašské ořechy nebo ořechový olej, řepkový a sójový olej. Pokud se tyto položky nekonzumují denně, jako doplněk stravy je vhodný lněný olej.

Vápník. Nevyvážená čistě rostlinná strava může postrádat vápník. Proto je vhodné zařadit jeden až dva šálky denně dobře vstřebatelného zdroje vápníku jako je tofu, ovocná šťáva obohacená o vápník, vařené čínské zelí, tuřínová zelenina, brukev, zelí, kapusta nebo obohacená rostlinná mléka (sójové, mandlové, kešu). Pokud se nepodaří dosáhnout denního cíle, je třeba sáhnout po doplňku vápníku.

Vitamin B12. Existují pouze dva spolehlivé zdroje vitamínu B12 pro vegany, a to obohacené potraviny a doplňky. Příklady potravin obohacených o B12 zahrnují obohacené rostlinné mléko (sója, mandle, kešu), rostlinné alternativy masa, obohacené obiloviny a lahůdkové droždí. Pokud nechcete konzumovat asi šest mikrogramů denně, poraďte se se svým lékařem o užívání doplňku B12.

Jód. Vegani, kteří nekonzumují zásadní rostlinné zdroje jódu, jako je například jodizovaná sůl nebo mořské řasy, mohou být ohroženi nedostatkem jódu. Mořská sůl, košer sůl a slaná koření, jako je tamari, nejsou obvykle jodizovány.
Oživte svůj jídelníček spousty druhů zeleniny, ovoce a obilovin.

Nápady pro vyvážená rostlinná jídla

Snídaně:

• Kaše z quinoa a mandlového mléka s mandlemi a borůvkami.
• Veganská „omeleta“ se strouhaným tofu, sojovým sýrem, nakrájenou zeleninou a celozrnným toastem.
• Fazole pinto v malé celozrnné tortille s rajčaty, cibulkou a čerstvou salsou.

Oběd:

• Veganská pizza s celozrnnou krustou, plátky rajčat, sojovým sýrem, žampiony, brokolicí, paprikou a cibulkou.
• Salát ze středozemního ječmene: vařený ječmen s celerem, červenou cibulkou, červenou a oranžovou paprikou, fazolkami cannellini, s olivovým olejem a octovým dresinkem a čerstvým baby špenátem.
• Dušená čočka.

Večeře:

• Vegetariánské chilli s červenými, černými a ledvinovými fazolemi, konzervovanými rajčaty, celerem, cibulí, mrkví a kořením.
• Smažené tofu s brokolicí, květákem, chřestem, žlutými paprikami a arašídy na hnědé rýži.
• Celozrnné těstoviny s fazolkami garbanzo a hráškem s pestem z kapusty, artyčoků, chřestu a balzamikového octa.

Svačiny:

• Ořechy, hummus a mrkví, fazolové máslo s celozrnnými lupínky, jablko s arašídovým máslem, slunečnicová nebo dýňová semínka, baba ghanoush (pokrm z lilku) s celozrnným pita chlebem.

Přeložila: Kristýna Dobšínská

Originální článek:
https://www.health.harvard.edu/blog/with-a-little-planning-vegan-diets-can-be-a-healthful-choice-2020020618766

Ve vaječném průmyslu je týrání zvířat na denním pořádku

Každý rok jsou v naší zemi usmrceny plynem nebo zaživa rozdrceny milióny samčích kuřat během několika hodin po vylíhnutí. Chov samčích zvířat se provozovatelům finančně nevyplatí. V očích drůbežářského průmyslu tato zvířata – ve srovnání se zvířaty z výkrmu pro maso – nemají dostatečně rychle dost masa. Mimochodem zde nehraje roli, jestli je to bio nebo není bio…
Ani změna této „praxe“ by na systému nic nezměnila. Utrpení samičích sourozenců v podnicích na vejce a také utrpení rodičovských zvířat na farmách by stále pokračovalo dále. Ve vaječném průmyslu je tedy utrpení na denním pořádku. Slepice byly vyšlechtěny za účelem vysokého výkonu snášení. Kvůli vysoké zátěži zemře značný počet zvířat již během krátkého období snášení, mnoho z nich kvůli extrémně vysokému výkonu snášení onemocní. Na konci období snášení – tedy často pouze po jednom roce – jsou zvířata zabita na jatkách.

Alternativy vajec z lednice nebo spížky

Mnoho potravin se výborně hodí jako náhrada za vejce. Pravděpodobně již máte některé z nich v lednici nebo spížce. Takže se do toho hned pusťte.
Buchty, sušenky, veganská míchaná vajíčka nebo náplň do quiche často vyžadují různé alternativy vajec. Nejdříve tedy popřemýšlejte, jaký úkol vejce původně měla plnit – zpravidla to bývá pojení nebo zvláčnění – a vejce podle toho nahraďte.
V mnoha těstech, jako jsou kynutá těsta nebo těsta na buchty či linecké, často taky můžete jedno vejce prostě vynechat (když je vajec víc, je vynechání již obtížné). Linecké těsto se přitom často stane ještě křupavějším a kynuté těsto díky droždí stejně zvláční. Přidejte případně trochu více tuku nebo tekutiny, než je uvedeno, abyste dosáhli konzistence těsta.
Pokud chcete vyměnit více vajec bez toho, aby trpěla zvířata, může být také vhodné zkombinovat různé alternativy. Prostě vyzkoušejte, co Vám nejvíce chutná ?

1. Jablečný protlak
3 pol. lžíce (60 g) jablečného protlaku (pyré) a případně ještě 1 čaj. lžička rostlinného oleje se výborně hodí na pečivo, které potřebuje pojit, ale které hlavně má být šťavnaté. Je možné, že zůstane velmi lehká příchuť, což však v kynutém pečivu, čokoládových bábovkách nebo ovesných sušenkách nevadí. Pokud chcete spíše kypré pečivo, můžete přidat o trošku více prášku do pečiva (ovocné protlaky dělají pečivo trochu hutnějším).
20 až 25 g = 1 polévková lžíce, 3 pol. lžíce = 1 vejce

2. Hraška
Vynikající náhražkou vajec ve všech podobách je hraška. Jak napovídá název, jednou z hlavních surovin je hrách, což je dobré i z hlediska ekologické stopy, a navíc hrašku vyrábí brněnská firma. Hraškou můžeme nahrazovat vejce v karbanátcích, nákypech, těstech, pomazánkách, leču… Hraškou můžeme obalovat veganské řízky a placky, zahušťovat omáčky a polévky nebo vyrábět dresinky. (Např. 1 vejce = cca 20 g Hrašky Vanilka (1 polévková lžíce) + 40 ml vody.)
Všechny podrobnosti najdete na www.hraska.cz.

3. Aquafaba (cizrnová voda)
Aquafaba (voda z cizrny) je úžasnou alternativou sněhu z bílků. Tekutinu ze sklenky nebo plechovky uvařené cizrny lze použít nejen na čokoládovou pěnu, nýbrž i na výrobu makrónek, pusinek apod. Většinou můžeme tekutinu použít přímo. Někdy je vhodné snížit tekutinu asi o jednu třetinu. Takto obdržíme konzistenci podobnou želé. 25 až 30 ml cizrnové vody odpovídá zhruba jednomu vaječnému bílku.

4. Banány
Velmi zralé banány, vidličkou rozmačkané na kaši, se stejně tak jako jablkový protlak hodí na pojení a hlavně jako zvlhčovač pro těsta sušenek, vaflí, cookies a bábovky. 60 g (asi 3 lžíce) banánové kaše nahradí 1 vejce. Vlastní chuť banánu je trochu dominantnější než u jablečného protlaku. V palačinkách nebo vaflích to může být dokonce výhodou.

5. Chia semínka
Chia semínka jsou bezvadnou alternativou vajec.
1-2 lžíce chia semínek namočíme ve 3-4 lžících vody a necháme krátce nabobtnat, a obdržíme dobrou a zdravou alternativu jednoho vejce. Chia semínka kromě toho totiž poskytují řadu živin a vlákniny. Používejte je k pojení třeného těsta, sušenek nebo slaného pečiva.

6. Dýňová kaše
Stejně tak jako jablečný protlak nebo rozmačkaný banán dokáže vejce nahradit také 60 g (asi 3 lžíce) dýňové kaše. Typická chuť se dobře hodí do aromatičtějších třených těst nebo např. do skořicových „šneků“ z kynutého těsta nebo do slaného pečiva.

7. Lněná semínka
Stejně tak jako chia semínka může i 20 g rozdrcených lněných semínek, předtím ponechaných k bobtnání v 50 ml vlažné vody, nahradit jedno vejce k pojení. Protože jsou lněná semínka hodně tmavá, hodí se pro tmavé pečivo, jako jsou brownies. Samozřejmě ale také můžete použít „zlatá“, tedy světlá lněná semínka. Rozdrcená lněná semínka mimochodem tělu dodají důležité mastné kyseliny Omega 3.

8. Mouka
Abychom nahradili jedno vejce v muffinech, palačinkách a bábovkách, které mají být vláčné, kypré a nadýchané, můžeme rozšlehat 2 lžíce mouky spolu s 1 lžící prášku do pečiva, 2 lžícemi oleje a 2 lžícemi vody. Mouka pojí a prášek do pečiva těsto zvláční. Olej a voda dodají chybějící tuk, příp. chybějící vlhkost.

9. Minerální voda
Pro výrobu obzvláště vláčných těst, jako například veganského piškotu, pomáhá minerálka navíc k troše sójového jogurtu a prášku do pečiva (viz níže). Údaje pro přesné nahrazení jsou zde však obtížné, a proto nejlépe postupujte podle jednoho z mnoha příslušných veganských receptů.

10. Soda a kyselina
Soda pomáhá ve spojení s kyselinou, to znamená s octem nebo citronovou šťávou, vytvořit nádherně vláčná těsta. Je tedy vhodná pro dortové korpusy nebo bábovky, buchty. 3-4 zarovnané čaj. lžičky sody a 2-3 čaj. lžičky octa nebo citronové šťávy stačí například k zvláčnění 500 g mouky.

11. Rostlinný nápoj
Místo jednoho vejce lze rovněž použít rostlinné nápoje (mléka). V křehkých těstech, jako je například linecké cukroví, ve kterých se zpracovává jen 1 vejce, lze chybějící vlhkost často nahradit jednoduše 3-4 lžícemi rostlinného mléka. Také většinou už stačí i trošku více tuku.

12. Hedvábné tofu
V případě hedvábného (silken) tofu se jedná o velmi měkký druh tofu. 60 g rozmačkaného hedvábného tofu pojí třená těsta, dodá však i vlhkost a vláčnost. To je například ideální v kynutých těstech, které mají obsahovat 1 vejce. Také veganskému tvarohovému koláči, quiche nebo krémům dodá hedvábné tofu příjemný pocit v ústech, který připomíná vejce. Hedvábné tofu je tedy třeba dobrým základem pro jemné čokoládové krémy. Lze jej také použít jako polévkovou zavářku (knedlíčky).

13. Sójový jogurt
Sójový jogurt je dobrou alternativou vajec pro vláčné pečivo. Pro muffiny a bábovky/buchty, které mají být vláčné a kypré, lze použít místo jednoho vejce 60 g sójového jogurtu a k tomu o trošku více (o 1 špetku) prášku do pečiva, než je uvedeno v receptu.

14. Sójová nebo cizrnová mouka
Klasikou pro náhradu vajec je sójová mouka, která obsahuje bílkoviny a škrob. K tomu se předem smíchá 1-2 lžíce sójové mouky se 2 lžícemi vody. Sójová mouka zajistí pojení a stabilitu pro třená těsta, sušenky, vafle, cookies a brownies. Tato mouka může zanechat velmi lehkou vlastní příchuť, která je však nápadná až při větším množství.
Cizrnová mouka je vhodná k vázání tekutin ve slaných pokrmech, jako jsou například nákypy nebo quiche. Lze s ní také připravit veganské omelety.

15. Škrob
Škrob je vhodný nejen k pojení pudinků a omáček. 2 lžíce škrobu a k tomu 2 lžíce vody lze použít i v receptech na pečivo, kde je potřeba jen 1 vejce. Také v náplních do quiche může škrob místo jednoho vejce náplň zahustit.

16. Rajčatový protlak
Pro slané pečené či smažené věci, např. burgery, jsou vhodné 2 lžíce rajčatového protlaku jako alternativa jednoho vejce. Rajčatový protlak je ve slaných věcech chuťově poměrně neutrální a dá se dobře kombinovat s jiným kořením. Dává však charakteristickou barvu.

17. Tofu
Tofu je hlavně ve slaných pokrmech lahodnou alternativou vajec. Rozmačkané či rozmixované tuhé tofu sice nachází uplatnění i v pečivu, hodí se ale hlavně do náplní quiche nebo k výrobě veganských míchaných vajíček (tofíček). Také v receptech na pomazánky nebo saláty, ve kterých se používají vařená vejce, se tofu výborně hodí.

18. (Instantní) bramborová kaše
Instantní bramborová kaše ve vločkách nebo také běžná bramborová kaše jsou dobrou alternativou vajec k pojení. Vyměňte v receptech, které mají být hutné, jedno vejce za 2 lžíce bramborových vloček nebo bramborové kaše. Tato alternativa vajec se dobře hodí pro veganské pečeně, „masové“ kuličky nebo karbanátky apod.

Jestliže kromě konzistence chcete dosáhnout také chuti nebo barvy vajec, stojí za pokus tyto ne úplně klasické alternativy vajec:

19. Kurkuma
Typickou žlutou barvu vajec získáte použitím kurkumy. Velmi malá množství zpravidla v chuti cítíte málo, přesto se toto koření hodí spíše do slaných jídel. Použijte ho na míchaná tofíčka, veganské quiche a špecle. Zamíchejte jednoduše požadované množství do mouky, tekutiny nebo s ním marinujte např. tofu.

20. Kala namak – černá sůl
Kala namak, tedy černá sůl, je koření z indické kuchyně. Díky svému malému obsahu síry vytváří typickou chuť i „pach“ vajec. Použijte ji na míchaná tofíčka, pomazánky, veganské quiche a omelety, ale také například do (ne)vaječného likéru. V pokrmech jednoduše vyměňte část soli příslušným množstvím černé soli a zamíchejte ji do mouky, tekutiny nebo s ní marinujte například tofu.

Čerpáno z www.peta.de

Přeložila Katrin Vorreiter-ová

S tím, jak se rozšiřuje veganství, se o něm šíří také různé informace. Bohužel mezi ně patří i nespočet mýtů, i když mnohé z nich byly už v minulosti několikrát vyvráceny. Často se týkají toho, jak moc je veganství zdravé či ne – od nedostatku bílkovin až po rozbor jednotlivých jídel. 

V tomto článku se podíváme na 8 nejčastějších mýtů. Objasníme, jak to opravdu je a snad tím i někomu pomůžeme, aby rostlinnou stravu lépe pochopil a možná i zkusil. 

Které mýty to budou?

1. Rostlinná strava je moc drahá
2. Když budete jíst rostlinně, tak zhubnete
3. Vegani mají nedostatek bílkovin
4. Vegani mají nedostatek vápníku
5. Vegani mají nedostatek vitamínů a živin
6. Rostlinná strava je omezující
7. Na rostlinné stravě budete mít vždy hlad a budete unavení
8. Těhotné ženy nemohou být veganky

Mýtus č. 1: Rostlinná strava je drahá

Jeden z největších mýtů je, že veganství si nemůže dovolit každý. Pravda je taková, že rostlinná strava (stejně jako všechny ostatní druhy stravy) je drahá jen tehdy, pokud si kupujete hodně zpracovaných potravin, předvařená jídla a potraviny od firem přímo specializovaných na veganské produkty (náhražky, polotovary…).

Jinak je ale na trhu spousta potravin a ingrediencí, které jsou levné a dostupné (nejen ve Velké Británii), zejména pokud je jídelníček sestaven z levnějších základních potravin, jako je například ovoce, zelenina, ořechy, obiloviny a luštěniny. 

S trochou plánování může být rostlinná strava opravdu dostupná a dokonce i levnější než běžná strava. 

Stále to ale pro někoho nemusí být snadné. Například pro domácnosti s nízkým příjmem a pro ty, kteří nemají příliš času na vaření. Proto jim často zbývají jen minutková jídla, která jsou ve finále nejdražší.

Je také důležité si uvědomit, že jelikož že největší poptávka po živočišných produktech, tak je na ně i nejvíce dotací. Proto také někdy můžeme vidět, že mražený burger je levnější než čerstvé ovoce. Jak uvádí Surge Activism odkazující na DEFRA (Department for Environment, Food and Rural Affairs): „Asi 90% ročního zisku farmářů, kteří chovají dobytek, pochází ze zemědělských dotací s tím, že někteří farmáři vydělávají pouze 12 000 liber ročně, i když dostanou 44 000 liber dotace. Zatímco když to porovnáme, podíl dotací na ročním zisku farmářů pěstujících ovoce je pouhých 10 %.“

S tím, jak stále více lidí přechází na rostlinnou stravu a zvyšují tím poptávku po veganských produktech, se budou ceny postupně snižovat a celý proces bude jednodušší. Ale než se tak stane, tak je tu stále spousta možností, jak žít vegansky aby Vás to nestálo měsíční plat. 

Mýtus č. 2: Když budu jíst rostlinně, tak zhubnu

Veganská strava rozhodně může podpořit hubnutí a celkově zdravější životní styl. Je celkem časté, že jak si tělo zvyká na nový typ stravy, můžete trochu zhubnout. Ale neznamená to, že veganství se automaticky rovná hubnutí.

Jako všechny druhy stravy, podporuje veganství hubnutí a zdraví jen pokud je strava vyvážená a dobře plánovaná.

Rostlinná strava sama o sobě může vést ke zdravějšímu stravování a může pomoci zhubnout, jelikož se může zvýšit příjem zdravých a nízkokalorických jídel. Zároveň je ale také možné jíst nezdravou a tučnou rostlinnou stravu, která se skládá převážně ze sacharidů, zpracovaných výrobků a různých dobrot, které jsou čím dál dostupnější. 

Je jedno jestli se člověk stravuje běžně, nebo rostlinně, ale pokud chce mít pod kontrolou svou váhu, musí si svůj jídelníček plánovat. 

Mýtus č. 3: Vegani nemají dostatek bílkovin

Mýtus, že není možné z rostlinné stravy získat dostatek bílkovin je rozhodně nejčastější, ale zároveň také nejvíce mylný. 

Existuje nespočet rostlinných zdrojů bílkovin. Hodně z nich je dokonce zdravějších než živočišné zdroje, a mají více bílkovin v přepočtu na kalorie než maso. Například čočka, fazole, hrášek, oříšky, houby, sójové produkty (například tofu), brokolice, quinoa, těstoviny, a podobné potraviny. 

Dostatek bílkovin můžete získat z rostlinné stravy i pokud cvičíte, nebo nabíráte svalovou hmotu. V známém dokumentu The Game Changers se dozvíte spoustu benefitů rostlinné stravy pro sportovce, a také něco málo o jedněch z nejlepších veganských sportovců.

Je také dobré si uvědomit, že většina zdrojů bílkovin, zejména těch získávaných ze zvířat jako krávy nebo kuřata, jsou vlastně z rostlin. Jednoduše rostliny, které zvířata sní, se přemění na bílkoviny. To znamená, že zvířata jsou v podstatě jen prostředníci pro ty, co přijímají bílkoviny z jejich svaloviny.

Mýtus č. 4 : Vegani mají nedostatek vápníku

Tento mýtus je také velmi rozšířený také díky tomu, že je často spojovaný s předchozím mýtem. Pramení z mylné představy, že mléčné produkty jsou tím nejlepším nebo jediným zdrojem vápníku. 

Stejně jako bílkoviny, také vápník je snadno dostupný v řadě rostlinných potravin. A ve skutečnosti jsou pro tělo některé lépe stravitelné než mléko. 

Mezi rostlinné zdroje vápníku patří například zelí, brokolice, kapusta a další listová zelenina, tofu, rostlinná mléka obohacená o vápník, mandle, chia a sezamová semínka, fazole, luštěniny a chléb (hladká a celozrnná mouka je ve Velké Británii ze zákona obohacená o vápník). 

Zařadit různé zdroje vápníku je samozřejmě dobré i pokud se nestravujete čistě rostlinně. Podle britské organizace BUPA (British United Provident Association)  jeden z deseti lidí ve Velké Británii trpí intolerancí na laktózu, což znamená, že mléčné produkty jsou pro ně těžko stravitelné. Plnotučné mléko navíc obsahuje velké množství tuku, což z něj dělá nejzdravější zdroj vápníku oproti těm rostlinným. 

Mýtus č. 5: Vegani mají nedostatek vitaminů a živin

Hodně lidí si stále myslí, že veganská strava neobsahuje veškeré potřebné živiny a vitaminy.  Jak jsme si ale ukázali na dvou předchozích mýtech, veganská strava obsahuje vše, co tělo potřebuje (kromě vitaminu B12, o kterém si krátce něco řekneme za chvíli).

Zde je pár nejčastěji diskutovaných živin a vitaminů:

Železo

Podle organizace The Vegan Society je nedostatek železa tím nejčastějším deficitem na světě, ať už člověk konzumuje živočišné produkty, či nikoliv. Záleží totiž na mnoha faktorech, jako například zda člověk menstruuje, či na kombinacích s potravinami ovlivňující vstřebávání železa.

Dobrá zpráva je, že železo je snadno dostupné z mnoha rostlinných zdrojů, jako je čočka, cizrna, fazole, tofu, kešu, kapusta, quinoa, dýňová semínka, sušené meruňky, fíky nebo rozinky.

Vitamin B12

Tento vitamin je v souvislosti s veganstvím velmi často diskutovaný, jelikož kromě suplementů jsou jeho hlavním zdrojem živočišné produkty. Nicméně i vegani ho mohou mít dostatek, ačkoli jedinými spolehlivými zdroji jsou suplementy a obohacené potraviny. 

Nutno ale podotknout, že panuje také mylná představa o tom, jak získávají vitamin B12 běžně se stravující lidí. 

Vitamin B12 totiž vyrábí mikroorganismy. Většinou ho ale nenajdeme přímo v rostlinách. Zvířata ho mohou získat na pastvě, jelikož kobalt, ze kterého si mohou B12 přirozeně vyrobit, se nachází v půdě. Jenže díky tomu, že dnes jsou zvířata chována převážně v halách, musejí dostávat suplementy kobaltu nebo přímo vitaminu B12. Co se týče příjmu vitaminu B12, pro člověka jsou tedy „pouhými” prostředníky. 

Pro vegany je tu řada možností, jak dosáhnout požadovaného množství vitaminu B12, z nichž nejjednodušší je suplementace. Mnoho veganských potravin je také obohacených o tento vitamin, jako například lahůdkové droždí, pomazánky, cereálie nebo rostlinné mléka. 

Jód

Podobně jako vitamin B12, tak i jód zvířata získávají z půdy když se pasou a nachází se také v mořském světě. Zvířata chovaná v halách však opět dostávají suplementy, jelikož nemají k pastvě přístup. 

Přestože některé rostliny obsahují určité množství jódu, nejsou považovány za spolehlivý zdroj. Ovšem co je považováno za velmi spolehlivý zdroj, jsou mořské řasy, i když někdy mohou jódu obsahovat až moc, tudíž není třeba to s jejich konzumací příliš přehánět. Pro vegany jsou ale stále nejspolehlivější suplementy*.

*Případně sůl, která je o jód obohacená a suplementy v tomto případě nejsou potřeba. Pozn. překl. 

Omega-3 a Omega-6 mastné kyseliny

Tyto kyseliny jsou klíčové pro správné fungování mozku, ale nejčastějším mýtem o nich je, že jsou obsaženy pouze v rybách. Ve skutečnosti ale existuje mnoho rostlinných zdrojů, jako například různá semínka (dýňová, slunečnicová, lněná, chia), vlašské ořechy nebo mořské řasy. 

Vzhledem k tom, jak se tyto mastné kyseliny v našem těle vstřebávají, je nutné, aby jich vegani přijímali dostatek. Zkrátka je nutné střídat jejich zdroje. 

Způsob vstřebávání je opět u každého individuální a existují výjimečné případy, kde mohou nastat určité komplikace. V těchto případech jsou vhodné suplementy s mořskou řasou, které jsou vhodné i pro vegany, kteří nemají příliš času na plánování jídelníčku. 

Právě řasy jsou také hlavním zdrojem těchto kyselin pro ryby, ovšem na rybích farmách musejí ryby dostávat suplementy. 

Mýtus č. 6: Veganská strava je omezující

Jak jsme již mohli vidět v tomto článku, existuje spousta potravin a jídel, které vegani mohou jíst, a které jsou často základem všech druhů stravy. Pro vegany je největší výzvou to, že poptávka po živočišných produktech je mnohem větší než po těch veganských, zejména pokud jde o různé polotovary nebo jídla v restauraci.

Nicméně díky tomu, že je stále více veganů, roste i množství rostlinných možností a existuje nespočet veganských receptů.

K dispozici je náhrada téměř každého živočišného produktu, od masa přes mléko až po čokoládu. Dnes už mají supermarkety ve Velké Británii oddělení s rostlinnými produkty, většina restaurací nabízí jedno až dvě veganské jídla a každým rokem se situace zlepšuje.

Mýtus č. 7: Vegani jsou stále unavení a mají hlad

Tato mylná představa je často živena mýtem, že vegani mají nedostatek živin, a že je rostlinná strava omezující. Jak už jsme si řekli dříve, stejně jako všechny druhy stravy, tak i veganská strava, pokud není dobře naplánovaná, může být nezdravá a můžete mít neustále hlad a málo energie.

Spoustu začínajících veganů má hlad a cítí se unaveně, zatímco jiní jsou plní energie. Vše záleží na tom, jak rychle si tělo na novou stravu zvykne a zda je jídelníček vyvážený. 

Mýtus č. 8: Veganství není možné během těhotenství a kojení

O budoucí veganské rodiče a jejich děti je často starost, i když je to opět mýtus. Těhotenství je pro tělo výzva, ať už se během těhotenství člověk stravuje jakkoli. 

Organizace NHS (National Health Service) uvádí: „Pestrá a vyvážená vegetariánská nebo veganská strava může v těhotenství poskytnout dostatek živin jak pro matku, tak pro dítě.” 

Zdůrazňují dostatečný příjem železa a vitaminu B12, které je možné získat i z rostlinné stravy. NHS také poskytuje podrobného průvodce na těhotenství.

Z podobného soudku je i mýtus, že dítě nemůže být vychováváno na rostlinné stravě. Rodiče pouze musí dávat pozor, aby dítě mělo vše potřebné pro vývoj, ale jinak NHS uvádí že: „Pokud dítě dostane veškeré potřebné živiny, může být vychováváno na vegetariánské i veganské stravě.”

Pokud někdy budete uvažovat o veganství v těhotenství, můžete najít více informací na webových stránkách organizace NHS, nebo si domluvit konzultaci se svým obvodním, či jiným lékařem*kou. 

Je mnoho mýtů o veganství. Některé jsme ukázali v tomto článku, ale je mnoho dalších, které mohou člověka znejistit, pokud o veganství přemýšlí. Každý by si měl proto o tomto tématu zjistit co nejvíce, aby podobné mýty mohl případně identifikovat. 

Přeložila: Květa Gonzorová

Korektura: Kristýna Dobšínská

Článek pochází z webu https://www.highspeedtraining.co.uk a napsala ho Liz Burton.

Síla soucitu vám ukáže veganství v praxi